MORAVSKÝ BRATR CHRISTIAN LUDWIG SCHUMANN V SURINAMU, AMAZONSKÝ PRALES A Forest.ink
(ŠD, 1)
O Moravských bratrech v Surinamu v naší zemi bohužel nejsou ani knihy, ani filmy, dokonce se o tomto tématu zatím ví poměrně málo. Sledujeme tedy s dětmi pro představivost příběh, který se odehrál trochu níže od Surinamu a místo hlavního hrdiny Moravského bratra v něm vidíme otce Gabriela. Film se jmenuje Misie a dvě krátké ukázky z něj navodily u dětí pocity, které člověk zažíval, když se poprvé setkal s lidmi z úplně jiné civilizace a nebyl si ani jistý, zda takové setkání vůbec přežije. Takto se musel cítit i náš Moravský bratr v Surinamu. Děti malují divoký prales a mohutné vodopády.
Jak byste se cítili, kdybyste se ocitli v hlubokém pralese na druhém konci světa? Všude kolem vás by byli lidé, kteří mluví jazykem, kterému nerozumíte ani slovo. Neměli byste u sebe žádný mobil s překladačem, žádný slovník, zkrátka nic. Jak byste jim řekli, že se s nimi chcete kamarádit nebo že jste jim přišli s něčím pomoct? Přesně v této situace byl Moravský bratr Christian Ludwig Schumann, když v roce 1776 připlul do Surinamu. Naštěstí měl Christian superschopnost, a to, že dokázal "lovit slova". A tak sepsal obrovský slovník pralesních jazyků Sranan Tongo a Saramaccan. Tyto jazyky do té doby nikdo neuměl zapsat. A tak slovník, který sepsal Moravský bratr Christian, měl pro Surinam naprosto přelomový a historický význam. Pro dějiny této země je do dodnes jeden z nejdůležitějších písemných dokumentů. Pro moderní Surinam má slovník nevyčíslitelnou hodnotu jako historický poklad. Jazyky se v průběhu staletí mění, ale díky Christianovi vědci přesně vědí, jak Sranan Tongo znělo v 18. století. Christian navíc ke slovíčkům dopisoval úžasné poznámky o tom, jak lidé tehdy žili, jaké měli zvyky, co jedli a jak přemýšleli. Jeho slovník je vlastně taková encyklopedie starého Surinamu.
Pouštíme si s dětmi záběry z Amazonského pralesa a poznáváme typická zvířata, která zde žijí. Představte si, že Amazonie je obří, živý zelený koberec. Když z něj odstřihnete malý kousek, nic se nestane. Ale když do něj vystříháte obrovské díry, koberec se začne párat. Zvířata jako naše kapybara Nola nebo jaguár najednou nemají kde spát a co jíst. Navíc, když prales hoří, planetě Zemi se hůř dýchá a začíná mít horečku. Proto se pak mění počasí i u nás doma v Evropě. Když pomáháme chránit byť jen pár metrů pralesa, vracíme zvířatům kousek jejich bezpečného domova.
Hluboko v jihoamerické džungli, tam, kde poletují naši zářiví modří motýli Morpho, hrozí zvířatům velké nebezpečí. Přijíždějí tam obří stroje a chtějí ty nádherné pralesní stromy pokácet. A právě v této chvíli se seznamujeme s partou lidí z Česka, kteří si říkají Forest.ink. Dostali skvělý nápad. Místo toho, aby jen smutně koukali, začali od lidí v Amazonii ty kousky pralesa vykupovat. Když ten prales koupí, stane se z něj přírodní rezervace, tedy taková obří pralesní školka a bezpečný domov, kam už žádný dřevař s pilou nikdy nesmí vkročit. Až jednou budou děti vydělávat peníze, mohou také přispívat peníze na záchranu Amazonského pralesa. Učíme se i kritickému myšlení a povídáme si o nutnosti prověřit si dopředu, kam peníze posíláme, abychom přispěli pouze té společnosti, která naše peníze skutečně využije pro daný účel a která peníze nezneužije.
Byl to pěkný, a dá se říci, že svým způsobem i hluboký předprázdninový čas, který jsme spolu v družině strávili. Jednou možná navštívíme Surinam. Umíme již několik slovíček na cestu. A když řekneme, že přicházíme z Moravy, můžeme si být jistí, že každý v Surinamu již slovo Morava, díky našim Moravským bratrům, slyšel.
Simona Magdálková