MARIA SIBYLLA MERIANOVÁ V SURINAMU
(ŠD, 1)
Maria Sibylla Merianová je žena, o které by se mělo učit na školách. A já jsem se pokusila s ní seznámit naše druháky. Poznali jsme Marii již u tématu světlušek, když v surinamském pralese objevovala tyto svítící tvory. Malujeme motýly morpho, u kterých Maria popsala jak jejich netradiční vzhled, tak také jejich vývoj z housenky v motýla.
Byla to pokroková přírodovědkyně, botanička, entomoložka, lepidopteroložka, malířka a grafička, která udělala revoluci v tom, jak se díváme na přírodu. Už od svých třinácti let dělala něco, co tehdy jejímu okolí připadalo naprosto bláznivé: sbírala v přírodě housenky, nosila si je domů v krabičkách, čistila jim je a krmila je přesně těmi listy, které měly rády. Lidé tehdy po celá staletí věřili, že se hmyz rodí ze špíny, bahna, hnijícího masa, trusu nebo dokonce z rosy a ranní mlhy. Této vědecké teorii se oficiálně říkalo samoplození. Věřili jí už starověcí učenci jako Aristoteles a v Evropě se udržela až do raného novověku.
MARIA OBJEVILA METAMORFÓZU (PROMĚNU)
Protože hmyz zdánlivě vznikal z odpadu a nečistot, lidé k němu měli odpor. Housenky, mouchy a červi byli považováni za nečistou havěť a někdy dokonce za stvoření samotného ďábla. Motýly sice lidé měli rádi, ale nikdo netušil, že krásný motýl a tlustá housenka jsou jedno a to samé zvíře! Věřilo se, že motýli prostě padají z nebe nebo vznikají z květin.
Maria jako první na světě začala systematicky kreslit všechna stadia vývoje hmyzu na jednom obraze. Lidem v Evropě doslova vyrazila dech, když jim ukázala nám známý, ucelený řetězec: vajíčko - housenka - kukla - motýl. Dokázala tak, že ta "ošklivá housenka z bahna" neumírá, ale jen spí v kukle, aby se z ní zrodil nádherný motýl.
MARIA PROPOJILA HMYZ S ROSTLINAMI
Před ní vědci zkoumali buď jen kytky, nebo jen brouky napíchnuté na špendlíku. Maria jako první malovala hmyz přímo na rostlinách, kterými se živil. Ukázala, že příroda je propojený systém, kde jedno zvíře potřebuje konkrétní strom nebo květinu, aby přežilo.
MARIA PŘEDSTAVILA SVĚTU SURINAM
Když v roce 1699 odjela Maria do Surinamu, všem evropským vědcům vytřela zrak. Přivezla odtamtud kresby obřích tropických housenek, lišajů, pavouků a mravenců. Ukázala, že ten tajuplný prales na druhém konci světa nefunguje podle žádných kouzel, ale podle stejných dokonalých přírodních zákonů proměny jako v Evropě.
MARIA SE STALA ODVÁŽNÝM HLASEM PROTI RASISMU A OTROCTVÍ
Zatímco většina tehdejších Evropanů se na původní obyvatele Surinamu a zotročené Afričany dívala spatra jako na "divochy" nebo pouhou pracovní sílu, Maria s nimi úzce spolupracovala a chovala k nim hluboký respekt. Bez jejich pomoci by v divokém pralese nepřežila ani týden, natož aby tam nasbírala a prozkoumala stovky druhů hmyzu.
Indiány (Lokony - Arawaky a Kaliny - Kariby) vnímala Maria jako skutečné mistry a znalce pralesa. Často ve svých textech zmiňuje, že to byli právě domorodci, kdo jí nosili vzácné housenky z korun vysokých stromů, kam by sama nikdy nevylezla. Obdivovala medicínu indiánů a s hlubokým respektem popisovala jejich znalosti botaniky. Zaznamenala například, jak indiáni využívají rostliny k léčbě nemocí nebo k neutralizaci jedu.
I když bydlela v Paramaribu a na plantážích u nizozemských majitelů otroků, tak chování bílých kolonistů k zotročeným Afričanům se jí hluboce hnusilo a otevřeně ho kritizovala. Ve své knize psala, jak krutě a nelidsky majitelé s otroky zacházejí. Kvůli tomu s holandskými správci často upadala do ostrých sporů. Maria jako jedna z prvních v Evropě zapsala šokující svědectví o tom, že zotročené africké ženy raději dobrovolně odmítají mít děti nebo používají tajné pralesní semena, aby jejich děti nemusely vyrůstat v otroctví. Ukázala tak Evropě, že tito lidé mají obrovskou důstojnost a touhu po svobodě.
Maria v Surinamu žila v letech 1699-1701, což bylo období, kdy Maroni v pralese vedli s kolonisty tvrdé války. Maroni byli uprchlí afričtí otroci, kteří prchali z otroctví do pralesa a budovali si zde vesnice, aby mohli žít jako svobodní lidé. Nizozemští plantážníci o Maronech mluvili se strachem jako o "nebezpečných vrazích a zlodějích", ale Maria Sibylla tento strach nesdílela. Ve svých textech sice kvůli bezpečnosti nepopisuje přímou návštěvu maronské vesnice, ale vyjadřuje se o nich s fascinací a skrytým uznáním. Vnímala je jako lidi, kteří udělali logické rozhodnutí - utekli před krutostí plantáží tam, kde jim prales poskytl svobodu.
Slavné dílo Marie Sibylly Merianové, které vyšlo v roce 1705, se jmenuje Proměny surinamského hmyzu.
Simona Magdálková