Škola v přírodě ... čtvrtek 28. 5. 2026 ☀️ 3.B 🌲 4.A
Probudili jsme se do poslední dne, který jsme si ještě mohli společně celý užít. A jak bylo některým dětem zpočátku smutno po “doma”, tak teď jim zase bylo líto, že týden končí. Jenže všechno jednou skončí, a proto bylo třeba si i dnešní den náležitě užít.
Ve čtvrtek nás čekalo několik úkolů, a to dopsat pohledy nebo i dopisy domů, ráno ještě vyhodnotit ukončené soutěže, dohrát vybíjenou a podniknout krátkou výpravu za zmrzlinou. Vše se nám dařilo plnit až nečekaně hladce, ale potom to přišlo.
Když jsme odpoledne dorazili krásnou přírodní cestou kolem zvoničky do Staré vsi, kde měla být jistota zmrzliny, zaskočila nás nejprve změněná otevírací doba obchodu a potom také restaurace bez zmrzliny. Jenomže chuť byla velká a zmrzlina žádná. Ale piráti se jen tak nedají a proto jsme rozhodili sítě mezi běžným lidem v obci a zjistili jsme, že asi o kilometr dál by se měla nacházet točená zmrzlina. Informace nešla ověřit jinak, než že se na dané místo vydáme. Proběhlo hlasování a o pouhé dva hlasy zvítězilo risknout to a ujít ještě kilometr. Buď a nebo. A tak se šlo. Nikdo zprvu netušil, že sama cesta bude tolik napínavá. Začaly nás totiž míjet kamiony a děti se rozhodly pro tajemnou řeč zřejmě jejich kmene a s řidiči kamionů se dorozumívaly pomocí gest. Ti na ně na oplátku troubili a mávali jim. A radost byla převeliká.
O to větší byla potom v cíli, kde se skutečně objevila “provizorní” prodejna se zmrzlinou. Mohla být i míchaná. Původně byly příchutě čtyři, po našem odchodu nebyla už ani jedna. Museli dodělávat novou. Ale radost z nás měli. Dokonce si nás pán i vyfotil na památku. Posilněni a spokojeni jsme opět v doprovodu pár kamionů putovali zase zpět na chatu.
Poslední instrukce před poslední nocí a šlo se na kutě. Piráti usnuli, jako když je do vody hodí. Aby také ne po tak náročném týdnu.
Martina Běhalová