HMYZ ROKU 2025 A KARAFIÁTOVI BROUČCI
(ŠD, 1)
Světluška je hmyzem roku 2025. V naší družině si o světluškách od podzimu sem tam povídáme. Vytvořili jsme si svůj vlastní světluškový svět. Prolínají se v něm světlušky z knihy Broučci a světlušky z České republiky, z Japonska a ze Surinamu. Na pravítku jsme se naučili změřit velikost jednotlivých světlušek v centimetrech. Nejvíce mě však překvapil zájem dětí o problematiku osvětlení měst a obcí. Děti chtěly přesně vědět, jaká světla zvolit, aby světluškám neškodila. Moc mě to potěšilo a bavilo mě spolu s nimi objevovat tyto zajímavé i důležité informace. Dokonce jsme zjistili, že není zcela bezpečné důvěřovat v této problematice umělé inteligenci, ale že musíme nejdříve přemýšlet a logicky uvažovat, než začneme vyvozovat nějaké závěry. Při jednom společném povídání jsem dětem předestřela, že jednou se třeba někteří z nich stanou navrhovateli velkých reklamních plakátů, které svítí zcela špatně a škodí světluškám. Nebo se někdo bude starat o veřejná osvětlení obcí a zvolí díky tomu, co jsme si povídali, nějakou ekologickou alternativu.
SVĚTLUŠKY Z KNIHY BROUČCI
Před dávnými časy žil muž se zvláštním jménem - Jan Karafiát. Byl to laskavý a přemýšlivý pán, který se narodil na venkově. Už odmalička měl rád knížky, ale také přírodu - dokázal dlouho pozorovat, co se děje kolem něj a hodně o tom přemýšlel. Když vyrostl, stal se evangelickým farářem. To znamená, že pomáhal lidem v kostele, povídal si s nimi o víře, ale i o jejich trápeních a radostech. Nebyl to člověk, který by se chtěl předvádět. Naopak - byl spíš skromný, tišší, někdy i trochu přísný. Ale měl velkou fantazii a dovedl přemýšlet o světě kolem sebe jinak než ostatní. A tak si jednoho dne všiml malých světlušek - broučků, kteří v noci svítí. Představoval si, že to nejsou jen obyčejní broučci, ale že mají svůj svět, své rodiny, své radosti i starosti. A protože chtěl dětem ukázat, že i v jejich životě je důležitá dobrota, poslušnost, pracovitost a víra, začal psát příběhy právě o těchto světluškách. Tak vznikla kniha Broučci. Byla to pohádka, ale i knížka k zamyšlení. Najdeme v ní malého broučka, jeho maminku, tatínka, kmotříčka, kmotřičku i další broučky, kteří se musí učit, jak žít správně. Ne vždy je to jednoduché - někdy jsou neposlušní, někdy zlobí, někdy je čekají i těžké chvíle. Ale zároveň se v knížce ukazuje, jak důležité je pomáhat si a věřit. Samozřejmě jsme se seznámili s knihou a pustili si také několik dílů Večerníčku Broučci.
SVĚTLUŠKY Z ČESKÉ REPUBLIKY
Nejdříve jsme si povídali o světluškách u nás. Opravdu je jejich posláním svítit lidem? Naši druháčci již na tuto otázku dokáží odpovědět. Na pravítku jsme si změřili 1 - 1,5 cm. To je zhruba velikost české světlušky. Zajímali jsme se především o to, proč světlušek ubývá a co bychom měli dělat pro to, aby jich tolik neubývalo. Světluškám škodí určitá světla a my jsme se dopídili toho, že Česká republika je jednou z nejvíce přesvětlených zemí v Evropě a používá extrémně silné noční osvětlení. Vznikají však projekty na podporu světlušek, a to třeba díky Českému svazu ochránců přírody. Ti mapují výskyt světlušek a dělají osvětu o světelném smogu. Doporučují obcím, jak mají svítit. V roce 2025 byla vyhlášena Hmyzem roku 2025 právě světluška, což k těmto broučkům přilákalo větší pozornost veřejnosti.
SVĚTLUŠKY Z JAPONSKA
Nedávno jsme v družině přivítali mladého pana učitele japonštiny Jakuba Škrabala, který nám povídal o svém ročním pobytu v Japonsku. Den poté jsme si povídali v družině o světluškách a vzpomněli si na Japonsko. Začali jsme řešit, jak je to v Japonsku s osvětlením. Když jsem však dětem pověděla, že v Japonsku ekologové problém řeší vhodným osvětlením, které na světlušky berou ohledy, nespokojily se s touto odpovědí a ptaly se, jaká konkrétní světla jsou vhodná, a to mě přinutilo se do tohoto tématu ponořit trochu více. Velmi mě tento zájem dětí potěšil. Dozvěděli jsme se tedy, že v Japonsku dbají o ochranu světlušek více, než v České republice.
Zde jsou tedy návrhy řešení, o kterých jsme dokázali společně mezi sebou s dětmi ve 2. třídě debatovat a téma je velmi zajímalo (vlastně si ho samy otevřely):
Světlušky jsou citlivé na světlo, protože samci i samičky spolu "mluví" právě pomocí světelných signálů. Pokud je okolí příliš osvětlené, světlušky se nenajdou, méně se rozmnožují a jejich populace mizí.
1. POUŽÍVEJME SVĚTLA S TEPLOU BARVOU
Pro přírodu jsou nejšetrnější: teplá bílá, žlutá a oranžová, případně červená. Tyto barvy méně ruší hmyz obecně. Nevhodná jsou: modrá, studená bílá a fialová (nejhorší).
2. DEJME POZOR NA SMĚR SVĚTLA
Ekologické je světlo, které svítí jen dolů (zastíněně), není rozptýlené do okolí a neoslňuje nebo "neutíká" do nebe. Tím se zamezí "rozlévání světla do přírody". Lampy mají tzv. clony nebo jsou šikmo dolů, aby světlo nešlo do korun stromů, kde světlušky žijí. Tím se osvítí jen chodníky, ale ne okolní příroda.
3. HLÍDEJME INTENZITU SVĚTLA
Ekologické osvětlení je slabší a nepřesvětluje okolí. Používají se LED světla s nízkým výkonem. Slabší LED diody nebo světla, která se rozsvítí jen někdy, pomáhají snížit rušení nočních živočichů. Používejme jen tolik světla, kolik je nutné. Některé japonské parky používají světa, která jsou tlumená, nebo dokonce pulzují, aby nerušila.
4. OMEZUJME DOBU SVÍCENÍ
Nejlepší je, když se světla vypínají po půlnoci. Někdy fungují na časovač nebo pohybové čidlo.
V Japonsku svítí města krásnými světly, ale zároveň tam myslí na zvířátka. Aby světýlka nerušila světlušky, používají žlutá nebo oranžová světla, která nejsou tak silná. Světla svítí jen dolů na zem a ne do přírody. Blikací světla se dávají jen tam, kde světlušky nejsou. A někde se večer světla vypínají, aby měly světlušky tmu, kterou potřebují.
SVĚTLUŠKY ZE SURINAMU
Surinam je země, které se tento školní rok po malinkatých krůčcích věnujeme. Poznáváme ji společně s kamarádkou - kapybarou Nolou. Kdysi dávno do Surinamu přicestovala vědkyně z Evropy - Marie Sibylla Merianová, která zde zkoumala život hmyzu. A protože je surinamský prales plný obrovských světlušek, je velmi pravděpodobné, že tato úžasná žena se zde se světluškami mohla setkat. Surinamské světlušky, jak již víme, jsou daleko větší než české nebo japonské. Na pravítku jsme si naměřili 2 - 3 cm. Některé surinamské světlušky jsou dokonce ještě větší.
Když budeme upřímní - světlušky nás jako broučci svým vzhledem příliš nenadchly. Nikdo z nás nadšeně nezvolal, že je to nádherný brouček. Ale už víme, že mají v přírodě svůj význam a své místo a víme, co dělat, aby jich v tak velké míře neubývalo a aby nám zcela nevymizely.
Možná zní modlitba těch opravdových světlušek nějak podobně, jako v knize Broučci:
Pod večer tvá čeládka,
co k slepici kuřátka,
k ochraně tvé hledíme,
laskavý Hospodine!
Simona Magdálková