LABUBU DEN (ŠD, 1. oddělení)
Kdysi dávno žil v říši fantazie malý skřítek jménem Labubu. Nebyl to obyčejný skřítek - měl velké oči, špičaté uši a zoubky, které vykukovaly, i když se usmíval. Na první pohled mohl vypadat trochu strašidelně, ale kdo se na něj podíval pořádně, zjistil, že je hlavně zvědavý, hravý a přátelský.
Labubu se narodil v hlavě jednoho kluka, který si kreslil své sny a strachy do sešitu. V těch obrázcích ožívaly malé příšerky - někdy roztomilé, někdy strašidelné. A tak se zrodil Labubu a jeho kamarádi The Monsters. Od té doby Labubu putuje světem. Hledá nové přátele a učí děti, že i to, co vypadá strašidelně, může být vlastně kamarádské. A tak i dnes k vám Labubu přišel, aby vás pobavil, trochu poškádlil a ukázal, že fantazie je místo, kde je možné úplně všechno.
Kreslíme tedy pro Labubu kamarády do Klubu Podivínů a píšeme jeho příběh podle naší fantazie:
"Jak se Labubu cítí?"
"Kde Labubu žije?"
"Čeho se bojí?"
"Kdo je jeho kamarád?"
"Jakou má rád zmrzlinu?"
Proč děti milují Labubu?
Design: Labubu je neklasicky roztomilé, i když trochu děsivé, ale právě to je pro děti vzrušující. Není to sterilní dokonalost, ale něco jako jejich vlastní fantazijní tvor.
Volnost interpretace: Postava nemá striktně daný charakter, takže si ji každé dítě může vysnít podle sebe. Neexistuje ucelený animovaný seriál nebo klasická pohádka, která by Labubu provázela, ale přesto má "svůj svět", který si děti (a dospělí sběratelé!) dotvářejí samy.
Estetika "kawaii horror": Kombinace roztomilosti a něčeho lehce temného (ale ne děsivého) je pro děti přitažlivá, podobně jako u Tima Burtona.
Sběratelská mánie: Figurky jsou barevné, měnící se, některé jsou "vzácné". Děti cítí, že vlastní něco speciálního - je to hra a svým způsobem i sociální status.
Na závěr jsme si s dětmi povídali o tom, že nezáleží na tom, jestli máme originální Labubu, levnější Lafufu nebo ručně vyrobenou figurku. Nejvíc záleží na tom, jestli tato hračka má pro nás osobní hodnotu a jestli nám připomíná, že nás má někdo rád.
Simona Magdálková