DEN DÍKŮVZDÁNÍ (ŠD, 1. oddělení)
V roce 1620 se pokusili Otcové poutníci najít lepší život. Připluli z Anglie na lodi Mayflower do míst, která jsou nám již známá z minulého školního roku - do země lesních indiánů, kde o pár let dříve stanul i cestovatel John Smith.
Ocitli se však v kraji více na severu, kde nikoho neznali. První krušnou zimu polovina lidí nepřežila. Na jaře se vyčerpaní poutníci setkali s indiány, kteří jim poradili, co a jak mají pěstovat. A tak se na podzim mohli společně radovat z požehnané úrody. První Den díkůvzdání tak slavili Otcové poutníci s indiány. Upekli krocana, dýňový koláč a usmažili kukuřičné placky a bylo jim spolu dobře.
My již víme, že pro indiány tento svátek radostný není, protože jim připomíná, jak se k nim Evropané chovali v dalších letech. Přátelství nevydrželo dlouho a spousta Evropanů se chovalo k indiánům velmi zle. Povídáme si tento příběh bez zbytečného sentimentu především pro ponaučení. Avšak ponecháváme si jeho sílu i krásu, a tak děkujeme za to, za co jsme vděčni. Přemýšlíme o všem, za co můžeme poděkovat a máme tak den plný díků a radosti.
Společně v týmech děti vytváří tematický plakát. Vyrobit ho vyžaduje trpělivost, tvořivost, disciplinovanost a ochotu zapojit se a spolupracovat se svými kamarády. Ne vždy je to jednoduché. Toto umění kooperace se jim však bude hodit celý život.
Nakonec si užíváme společnou hostinu. Za dýňové koláče a další pohoštění děkuji všem milým rodičům.
Mgr. Simona Magdálková, MPP