DÝNĚ (TŘETÍ SESTRA)
Dýňový den v dubnu, to nebyl žádný apríl. Jednalo se o jistý druh zážitku. Zkuste hledat dýni v dubnu!
Úkol to nebyl lehký a výsledkem určitě nebyly bohatě prostřené stoly s dýněmi, jaké jsme měli na podzim, když jsme přinášeli právě sklizené oranžové a žluté krásky.
Děti mívají často naservírované všechno do detailu a nemusí si s ničím lámat hlavu. Ředkvičky, kedlubny, jahody, maliny a další ovoce a zeleninu si dnes můžeme koupit v supermarketu v kterékoliv roční období. Je to pohodlné.
Ale když si připravujeme dýňový den v dubnu, kdy už ji skladuje jen málokdo a v obchodě ji většinou také neseženeme, uvědomíme si, jak jsme vděční, když ze spíže vyhrabeme ještě nějakou tu skleničku se zavařenou dýní, nebo najdeme v mrazáku poslední zbytky dýňového pyré.
Povídání o indiánech, kteří jídlo dokázali úžasně zpracovávat a dlouho uchovávat, pak děti osloví silněji. A o to svým způsobem jde. Informace, že brzy nastane čas sázení dýně, je pak také o něco více životapochopitelnější a koloběh přírody je nám bližší.
Na náš stůl se schází téměř potleskem ceněné dýňové brownies, sušenky, ale především semínka a různé kompoty.
Vyrábíme si na památku malé dýněčky, upečené ze slaného těsta. Ty nám budou připomínat poslední ze Tří sester lesních indiánů - dýni.
1. oddělení ŠD