Poděkování rodičům a žákům

Autor: administrator <netusil(at)seznam.cz>, Téma: Informace, Vydáno dne: 29. 06. 2020

Vážení rodiče, naši milí žáci.

Protože jsem si letos chtěla prožít slavnostní okamžiky předávání závěrečného vysvědčení také z pozice rodiče, nemohla jsem se zapojit do oslav konce školního roku od samého začátku. Ráda bych se tedy rozloučila s našimi žáky a rodiči způsobem, který byl pro druhé pololetí více než typicky – na dálku a on line.



Když většina z vás, žáků naší školy, v úterý 10. března jásala nad nečekaným „volnem“, nikdo z nás netušil, jak toto volno bude dlouhé a pro všechny náročné. Možná jste sami byli překvapeni, jak brzy jste svůj postoj přehodnotili. Jásot se změnil v tichý povzdech – cosi na způsob: „Nikdy bych to byl/a neřekl/a, ale mně ta škola snad i chybí...“. Následovala další řada dní a dokonce měsíců a většina z vás musela konstatovat: „Už toho mám doma dost, chci do školy!“ Vrcholem všeho bylo, že některým jedincům chyběli dokonce už i učitelé a toho byste se opravdu nenadáli…

My, vaši učitelé, jsme se vám hlásili týden co týden z našich improvizovaných domácích stanovišť, abychom vám připravili podle svých sil, možností a technického vybavení množství materiálů a úkolů, díky kterým jsme překlenuli dobu odloučení. Snažili jsme alespoň částečně dodržet pracovní plán toho kterého ročníku a vyplnit vaše volné chvíle, ve kterých byste se jistě jen nudili, smysluplným vzděláváním.

Můžete nám věřit, že tento nový způsob dálkového učení pro nás nebyl vůbec lehký a časově příznivý. My jsme zase viděli, jak je tento způsob výuky náročný pro vás a v případě mladších žáčků i pro vaše rodiče.

Přesto jsme se téměř všichni v náročné situaci rychle zorientovali a naše společné úsilí se začalo vyplácet. Posílali jste od rána do večera své splněné úkoly, ptali jste se, dopisovali jste si s námi, telefonovali, setkávali jste se se svými učiteli on line. Mnohdy nám to připadalo, že jsme si s vámi náhle blíž, že se víc poznáváme, víc se o sobě dozvídáme, než tomu bylo za běžného provozu školy. Jedno staré přísloví říká, že „ nouze naučila Dalibora housti“. Nás tato nouzová situace naučila spolupráci, samostatnosti, zodpovědnosti, pečlivosti, komunikaci s druhými, technicky nás zdokonalila a vybavila nás mnoha dalšími plusy pro život. Dobré na tom všem je i to, že si tohle všechno většina z vás i uvědomuje.

V září se už vrátíme do školních lavic a výuka bude probíhat přirozeně, tak jak jsme na ni po staletí zvyklí, jak ji máme rádi a jak ji umíme - z očí do očí, s možností okamžitě vysvětlit, doplnit či upřesnit, je-li něco nejasné. V současnosti se v médiích často pěje chvála na moderní způsoby komunikace a přeceňují se internetové formy výuky. Takto mluví především lidé, kteří mají se školstvím pramálo společného.

Mnohé, co jsme se za poslední dobu naučili, bychom si chtěli ponechat i do další školní práce. Přesto se domnívám, že učitele, osobní setkání se žáky ve třídě, každodenní vzájemné vztahy mezi žáky ve třídě nemůže nahradit sebelepší technika a my všichni se už těšíme na to, až si zase budeme moci číst navzájem z tváří naše emoce a potřeby.

Netradiční školní rok je za námi a mně nezbývá, než jménem vedení školy a všech učitelů, kteří se ze všech sil snažili pomáhat vám v této náročné době, moc poděkovat všem vám – našim milým žákům a žákyním ze všech tříd - za úžasný přístup k plnění svých povinností, za milé osobní kontakty se svými učiteli a za upřímné názory v případě nejasností či nestíhání učiva.

Naše mimořádné díky směřuji i za vašimi rodiči, kteří se ujali role domácích učitelů, vychovatelů, věnovali vám všechen svůj volný čas nehledě na své vlastní pracovní vytížení. Smekáme pomyslné klobouky a věříme, že vám tuto péči vaše děti v budoucnu poctivě vrátí.

 

29. 6. 2020 Mgr. Hana Ginterová

ředitelka školy